Inverze

Slovo latinského původu znamená obrácení nebo zvrat. V meteorologii vyjadřuje situaci, kdy teplota s výškou stoupá do určité hladiny a teprve nad hladinou inverze se teplota s výškou snižuje. Inverzní vrstva brání výstupu teplejšího vzduchu, znemožňuje vertikální výměnu vzduchu. Spaliny, kouř a prachové částice se tak hromadí v nízké vrstvě ovzduší.
Laická veřejnost nejvíce vnímá podzimní a zimní inverzi, která trvá i několik dní. Dosahuje několika set metrů, případně do výšky 1,5 km. Při jasném a suchém počasí pozorujeme špinavou vrstvu zákalu, která se v horní části jeví jako vodorovná plocha. Inverze se vytváří v tlakové výši. V přízemní vrstvě vzduchu převažuje koncem podzimu a v zimě ztráta tepla vyzařováním nad insolací, tedy příjmem energie ze Slunce. Přízemní vrstva vzduchu se silně prochlazuje a lehčí teplý vzduch se hromadí nad těžší vrstvou přízemní. S inverzí se setkáváme výjimečně i v letní polovině roku, ta však není celodenní. Sluneční záření rychle vyhřívá zemský povrch a inverze se už dopoledne rozruší.

O něco častěji se můžeme setkat v létě po ránu s izotermií. Znamená to, že se teplota s výškou nemění a je stejná v pahorkatině i ve vyšších polohách.
Zimní inverzi rozruší přechod frontálního systému.

 

Další významné druhy inverzí jsou:

Noční inverze, která se vytváří po celý rok při jasné obloze ztrátou tepla vyzařováním z povrchu půdy. Dosahuje výšky maximálně desítek metrů a po východu slunce se rozruší. Frontální inverze, která se vytváří přílivem studeného vzduchu pod teplý. Po přechodu fronty zaniká.