Dochází k němu při přetékání vzduchu přes horskou překážku. Vzduchová hmota stoupající po návětrně straně hor se rozpíná a tím se ochlazuje, např. o jeden stupeň na 100 m stoupání. V určité výšce je vzduch nasycen vodními parami a dochází ke kondenzaci. Přitom se uvolňuje teplo, které se spotřebovalo na výpar a teplota už klesá při dalším výstupu o půl stupně na 100 m stoupání. Na hřebenech zaprší a vzduchová hmota se ochudí o množství vody. Za horskou překážkou začne vzduch sestupovat. Je ochuzen o vlhkost, stlačováním se ohřívá a mraky se rozpustí ve vyšší hladině než je kondenzační hladina na návětří. Vzduch se tak ohřívá už z velké výšky o jeden stupeň na 100 m klesání. Za horskou překážkou pak vane do krajiny teplý a suchý vzduch.