(obrazová příloha RNDr. Jan Hollan Ph.D)

Reakce uhlíku z hlediska geochemie jsou následující:

rozpuštěním oxidu uhličitého ve srážkové vodě vzniká slabá kyselina uhličitá. Ta způsobuje zvětrávání hornin, zejména vápenců, dolomitů a křemičitanů. Hydrogen-uhličitanové a vápenaté ionty se splavují do moře, kde z nich mořští živočichové vytvářejí znovu uhličitan vápenatý na stavbu svých tělesných schránek. Přitom se do vody uvolňuje oxid uhličitý. Jeho množství však nestačí vyvážit ztrátu oxidu z ovzduší, protože se jedná o množství asi poloviční. Musí být ještě jeden zdroj doplňování do atmosféry. Je jím metamorfní reakce v hloubce několika kilometrů, kdy při pohybu zemských ker se dostávají uhličitany do oblasti vysokých teplot a přeměňují se na křemičitany, přičemž se uvolňuje oxid uhličitý.

Výrony plynů a sopečnými erupcemi se pak dostává uhlík do vody nebo přímo do atmosféry.
Geologické aktivitě Země tak vděčíme za existenci života, i když žhavotekutý zemský plášť a pohyby zemských ker zahubí v některých letech při zemětřeseních a sopečných erupcích i stovky či tisíce lidí.