---

Cirrus – oblaka se vzhledem vláken.

 

---

Cirrostratus je průsvitný, světlý oblak, předměty na zemi mají slabý stín. Tyto dva oblaky jsou známkou vlhkosti ve vyšších hladinách atmosféry. Ke kondenzaci dochází v oblasti velmi nízkých teplot, proto se tvoří ledové krystalky. Cirrostratus se vytváří při plošně rozsáhlých výstupných pohybech.

 

---

Cirrocumulus vzniká podobně jako cirrostratus. Jsou to malé beránky ve tvaru zrnek nebo vlnek. Kupovitý vzhled dodává těmto obláčkům instabilita v hladině kondenzace.

 

---

Altocumulus sestává se ze skupin oblaků kupovitého charakteru, odstíny bílé nebo šedé barvy, oblaky lidově nazývané beránky. Vzniká podobně jako altostratus, rozdíl spočívá v ovlivnění instabilitou okolní atmosféry, takže obláčky získávají typickou kupovitou strukturu.

 

---

Altostratus vláknitá nebo žebrovitá oblačná plocha šedivé nebo i tmavší barvy, slunce prosvítá jako šedá skvrna. Tvorba oblaku je výsledkem výstupných pohybů a kondenzace, k výstupů dochází na frontální ploše nad rozsáhlým územím. Je-li altostratus dostatečně hustý, může z něj nad velkým územím pršet nebo sněžit.

 

---

Stratus jednolitá šedá oblačná vrstva bez tvaru a obrysů, v podstatě zvednutá mlha. vzniká při plošně rozsáhlých výstupech vlhkého vzduchu do hladiny kondenzace. Výstup vzduchu je pomalý, neboť k němu dochází ve stabilní atmosféře.

 

---

Stratocumulus je nejrozšířenější oblak v atmosféře celé planety. Je spolehlivým ukazatelem vlhkosti ve spodních vrstvách atmosféry i konvekce (vzestupného pohybu) uvnitř oblaku. Nachází se většinou v tenké vrstvě, má podobu valounů s nejasnými okraji, často pokrývá celou oblohu, mezerami bývá vidět kousek oblohy, nemá vodorovnou základnu, je to vodní oblak, srážky z něho nevypadávají. Kupovitý tvar, který postrádá ostře ohraničené okraje je důsledkem slabé instability v oblaku.

 

---

Nimbostratus je temný, typický srážkový oblak.

 

---

Cumulus humilis je samostatný, ne příliš ostře ohraničený oblak. Vzniká slabou konvekcí, kdy jednotlivé bubliny teplejšího vzduchu vystoupí do hladiny kondenzace. Většinou mívá rovnou základnu. Jeho plochý tvar svědčí o malém dosahu výstupných proudů nad kondenzační hladinu.

 

---

Cumulus mediocris je samostatný oblak blížicí se tvarem rovnostrannému trojúhelníku. Bývá ostřeji ohraničený, vzniká mírnou konvekcí, výstup jednotlivých bublin teplého vzduchu je rychlejší. Tvoří se nejčastěji kolem poledne, kdy je zemský povrch dostatečně prohřátý.

 

---

Cumulus congestus je vysoká kupa, ostře ohraničená s vodorovnou základnou. Vzniká konvekcí (vzestupnými pohyby) spojenou s instabilitou atmosféry, při větším poklesu teploty s výškou, než je obvyklé. Tyto oblaky se většinou sdružují, pokryjí větší část oblohy a svižně se přesunou za doprovodu prudkých přeháněk ve formě deště. Vysoké kupy nemají na vrcholu řasy jako plně rozvinutý bouřkový oblak, proto z nich nevypádavají kroupy. Vysoká kupa může v létě někdy přejít do stádia málo vyvinutého bouřkového oblaku, kde jsou na tmavé základně patrné roztrhané mraky.

 

---

Cumulonimbus je vertikálně nejmohutnější, bouřkový oblak, základna tmavá s roztrhanými mraky.

 

Výškové rozdělení základních druhů oblaků

Patro oblaků	Název	Výška nad terénem v km
Vysoké oblaky	Cirrus – řasa Cirrocumulus – řasová kupa Cirrostratus – řasová sloha	5 – 13
Střední oblaky	Altocumulus – vysoká kupa Altostratus – vysoká sloha	2 –5
Nízké oblaky	Cumulus humilis – nízká kupa Cumulus mediocris – střední kupa Sratocumulus – slohová kupa Stratus – sloha	0,8 – 1,5 0,8 – 1,8 0,6 – 2,0 0,0 – 2,0
Oblaky vertikálního vývoje	Nimbostratus – dešťová sloha Cumulonimbus – dešťová kupa Cumulus congestus – vysoká kupa	zasahují do více pater